Detox s02e08

A je čas na sarkasmus, ironii, jízlivost, prostě vypustit páru, nechat nadechnout to animální, zkažené já, nakopat vzorňákovi, co tak zodpovědně nekouří a nepije, prdel, utopit ho v bažině, sešrotovat všechny vznešené argumenty o šetření, zdraví a kontrole a blábláblá, poslat všechny uznalé plácance po ramenou do hajzlu, podlehnout železobetonovému klišé všech amerických seriálů a bijáků a stejně jako hlavní hrdinové (rozvedení, rezignovaní, neholení detektivové, co je zavrhla manželka i děti) si v pifce na svět vytáhnout ze zmuchlané krabky retko a poručit u barmana dvojitou skotskou. A, nech mi tady rovnou celou flašku, hele! (Takové večery se seriálovým borcům musí notně prodražit.)
- Ne, že bych byl až tak v úzkých. Jarní slina tam je a po úplně pohodovém průběhu 43 dní se namísto setrvalosti a spokojenosti dostavily křečovité záškuby zmírající společenské kompatibility.
Huž zasejc břinká traverza do mega zvonu pokušení = běž se vožrat, zasloužíš si to, je to normální, dělají to (skoro) všichni, patří to k životu, uvolnit se, zhřešit, líznout se, zmazat, zežrat, nadrátovat, břinkout, trochu se pomotat, možná i pár retek dát, kurňa, dyk si vobyčejnej chlapík, ne nějakej samaritánskej asketa! Dej tomu volnoběh, hoď bobek na tu zabejčenou křeč, vostatně, na co si to tady vůbec hraješ, co se komu snažíš dokázat, co si kompenzuješ, beztak je to k smíchu, vyměnil si jedno zoufalství za druhý, no, půllitry a knajpu za sport, kolo a brusle. Hallelujáh, medaile je připravená, dokázals to, tlesky tlesk a teď už si objednej škopek a přestaň se srát, dyk je to nelidský, takhlec se připravovat o tu starodávnou meducínu na tíhu života... Podívej se, jak jsou ti lidičkové se zrzavým mokem před sebou šťastní, uvolnění, je jim dobře, ti se mají, ti jsou svobodní, ne ta tvoje maškaráda s točenou limčou...

(Jak vidíš, čtenáři, cigarety v tomhle absťáckém evangeliu nehrají téměř žádnou roli, jde o chlast.)

Ó, ano, i takové myšlénky mě zžírají, není to sebejistá pohodička, neochvějná víra ve správnost konání. Víc a víc mě oklofává pokušení hodit ten závazek za hlavu, objednat si a počkat, zda to zvládnu, dát si jen pár a jít, jako spořádaní občané, co nebojují s démonem a když ne, tak co, no..
Ale ještě tam je někde uvnitř dost prostoru pro mírně znaveného strážníčka, co ví, že nesmím, že na to nemám, že bych litoval a dobře si pamatuji, jak už hodně za hranou jsem byl, jak snadné bylo tomu podléhat, oblbovat sám sebe, bagatelizovat to a jak strašně moc to nešlo přerazit, šprajcnout se a nejít. Na to musím myslet, zas a znova, jak jsem se každé ráno přesvědčoval o tejdnu orazu, bez chlastu a cigár, abych za pár hodin, cestou z práce, téměř denně, zatočil do putyky "na jedno" a říkal tomu paradoxně svobodná vůle, jak jsem nechtěl vidět, že už se to stalo, že už je to moc, že to nemám pod kontrolou, že už jsem otrokem, jak slabounká a neviditelná je ta hranice mezi pohodovým pokecem u pivka a závislostí...
Mimochodem, věděli jste, že odvykačka alkoholu je horší než absťák na marihuaně, extázi nebo kokainu?

..... no, dobře, sakra, jóóoooo, tak já to tedy (ještě) vydržim, nooo....

(DeniseEsposito, Choose Life, DeviantArt)