Padesát dní bez kapky alkoholu a jediného retka! Čiré bláznovství, heleďtese.
Ne, že by to ještě kohokoliv vyjma pár masochistů zajímalo, tak spíš kvůli sobě se podělím o pár letmých dojmů a zadokumentuji své lopotění, víme!
Inu, geneze přístupu části nejbližšího okolí pokračuje. Původní podpora s následným překvapením, že vytrvávám, přerozená po pár týdnech do mírné skepse ohledně přehnané důslednosti abstinence, ladně přestoupila na vlak zpochybnění samotné příčiny mého postění!
V podstatě už mnohým mé komenty a zdůvodňování (kterým se ovšem těžko vyhnete, páč odmítat musíte každou chvilku - příležitostí, kdy se společnost tmelí alkoholem, je nepočítaně) lezou na nervy a pojali důvodné podezření, zda můj "alkoholismus" vůbec kdy existoval a není jen výplodem mé fantazie, neschopné rozlišit zpětně míru "postižení"...
"Ono to zas tak hrozné, jak prezentuješ nebylo, hlavně si to moc neordinuj!"
Což je zajímavě paradoxní a neočekávaný důsledek.Úplně chápu, že mrmlání o nutnosti přestat, neschopnosti kontrolovat to, nezbytnosti odseknutí chapadel závislosti a blábláblá vás otráví stejně jako jiný monotématismus, cpe-li vám ho někdo denně. (Podotýkám, že se snažím kontrolovat a pokud možno se jakžtakž vyhýbat příspěvkům na tohle téma, jak bylo ale zmíněno, dost dobře to není možné.)
Znejistělo to mé zarputile poslepovávané odhodlání až k pochybám, není-li tomu skutečně tak.
Není.
Krabička denně a čtyřikrát týdně šest piv a dva panáky prostě není svobodná vůle a pohodička. Jak si po příchodu z knajpy osladíte kafe solí a nepamatujete si, co jste říkali, nemá to s normálností co dělat. Radši budu dál nudný a otravný patron a vyškrábu se z toho docela.
Už i vlastní máma, nesoucí původně asi nejhůř moji vzrůstající prohru s chlastem a dávající mi doteď sežrat, jaký jsem už byl alkoholik, začíná mudrovat. - Nemůžeš se vyhýbat společnosti a nikam nechodit...
Bože, to je jasný, já to vim, přeci, ale teď to prostě nedám, dokud mám strach jít do hospody, protože bych se po jednom pivu neudržel a riskoval recidivu, tak tam radši nepůjdu vůbec. Je to nouze, ale není zbytí.
Jak říká kamarád - jedno pivo a pět piv, to už není rozdíl, ale žádné pivo a jedno pivo, to rozdíl je veliký. Tak nějak to cítím.
Že bych juchal, jaký jsem po padesáti dnech detoxu sportsman, kterak snadno dýchám, vyběhnu schody a vůbec se cítím jako superzdravý ironman, co setřásl škodidla, to zasejc né.
Dobrý pocit jakžtakž převládá a už si dokážu dát limču nebo nealko pivo, aniž bych cítil, že dělám něco uchylného, za co budu odsuzován, což je mírný pokrok :)
Žádné komentáře:
Okomentovat