Detox s02e05

Devátý den.
Lidi, vy si asi myslíte, že jak nějaký Viewegh sepisuju "báječný léta pod psa" nebo co, jak se drbu nudou? Ale todlec je vážná věc, mezuláni!
Jsem mučen vlastním tělem a mozkem! Jsem vězeň v detoxikačním Guantanamu! Ze všech sil se mě snaží přinutit, abych je nakrmil, když jsem je krůček po krůčku tak systematicky uvykal!
Ne, že bych lezl někde po stěně a škrábal omítku nebo šplhal přes pletivo na Nuseláku, ale květinovou psychiku nemám. Cítil se lépe ba skvěle? Naopak! Mozek - silně podvyživený alkoholem a nikotinem, nelení pěkně mi to osolit! Je mi hůř, abych si musel říkat "kurva, když jsem čadil a chlastal, cejtil jsem se víc ve "formě"! Bolí mě třísla nebo co to je, hemeroid mám, a že bych vyběhl schody jak jura, zpíval si jak ptáček a kochal se krystalicky čistým vědomím - do takové euforie je asi pár měsíců daleko... Abych se toho vůbec dožil!
A -  jsem víc a víc vzteklý, samozřejmě. Vsugerovávám si kontrolu, ale štěkám na děcka urputněji a vystartuju kvůli každé blbosti. Ještě budou zbožně vzpomínat, jak to bylo fajn, když byl klid a tatínek se vracel "pozitivní" z putyky :)
Mimochodem - z vědečtějšího soudku - tady se píše, že mé postupné zvyšování dávek (během dvou let jsem se z nějakých tří, čtyř, dostal celkem nenápadně na šest, sedm i víc (snažíte si to nepřipouštět a blokujete schopnost sečíst jedna a jedna, navíc - většinou to nepiju na jednom místě, dvě tu, tři tam a tři onde, ve finále je opice stejná, jen máte pocit, že to není alkoholismus, ale pivní turistika) není nic překvapivého - alkohol zvyšuje hladinu dopaminu v mozku, způsobuje euforii, ale jako s každou drogou vzniká rezistence a k dosažení stejné míry euforie potřebujete víc a víc alkoholu a co je nejhorší, nikotin zvyšuje tlumící efekt a nutí navyšovat konzumaci alkoholu. Tyhle dvě mrchy jdou pěkně ruku v ruce. Ne nadarmo má kuřák pocit, že kdyby jen pil a nevyhulil do toho krabičku, asi by mu bylo druhý den o dost lépe. Hawgh. Halelujá. Jedeme dál, děcka!

Detox s02e04

Sedmý den bez cigár a piva (alkoholu).
Nedělní rána bývala mou noční můrou. Týden, co týden na mě sedla obří deprese a pokaždé jsem si namlouval, že to určitě není tou konzumací předchozí večer a přehulením, a že ta postsobotní splínovitá chobotnice je jen důsledek mé labilní psychiky...
A dnes? Po pravdě, je mi po ránu celkem stejně jako jindy, žádné ejchuchu to není, jen nemám trudomyslnost z chlastu a cigár, ale spíš z jejich nedostatku a vize trvalosti tohoto stavu :)
Dnes poprvé bych si jednu i dal. I jí tady mám, leží, mrcha, v kuchyni v krabičce jako výzva.
Není to ani tak o zoufalé fyzické potřebě, ta se prozatím překonává překvapivě lehce (znám to už z minula - nechval dne před večerem), ale ten psychický návyk, to je jinčí tortura.
Najdnou nevím, co s časem, kuřák nemalou část dne zaplní čazením a když neví, co s rukama, zapálí si další. A za chvilku je tady večer a "může se" na pivo...
Už ani neumím vyplnit smysluplně ten čas, který mi najednou abstinencí vyvstal. (Tedy, pozor, já nikdy nepil přes den nebo doma, mluvím o večerních návštěvách hospod.) A vidím, jaký jsem budižkničemu, plácající se od nikud nikam..
Včera pomohl výšlap, nějakých sedm kilometrů. Po cestě jsou dvě malebné, vesnické hospůdky a má poslední štrapáce skončila neslavně. Proto jsem to vzal mazácky jako výzvu. Usrkal jsem ve vedlejší vesnici, snad podruhé v životě, jednoho Birella se závěrem, že je to vyhozená dvacka a radši počkám doma na vodovod :)
Od dospívání jsou víkendy fixované na chlast. Hurá, pátek, jde se kalit. Pokud jde o pátek - je to v pohodě a společensky přijatelné. Jak ale do knajpy zalézáte i třikrát během týdne a z jednoho piva se stane šest, sedm, osm a krabička, už to je veliký problém, ne hned, ale časem téměř vždy. Pokud tedy nemáte železobetonovou vůli, a tu v souboji s drogou a mantrou "tak co, Roberte, dáš si ještě jedno? - a tak jóó...", má málokdo, statisticky skoro nikdo a proto je, halt, nutná disciplína a dodržovat rozumný řád.
Však nemusíš přestávat s pivem úplně, ne? No, rád bych - znám se ale příliš dobře, abych věděl, že ne-li hned, za pár dní by to skončilo cigárem a ožráním (blahé paměti minulý pokus). To si rozhodně netroufám.
Dáš si jedno? Ne, díky....
A to všade teď narážím na cedule "dnes velikonoční speciál"...
Jo, asi se ukafuju! Sám teď nevím, jestli bojuji víc s abstinencí na nikotinu nebo alkoholu :)

Detox s02e03

Alkoholonikotinová abstinence mě nutí úplně nově hospodařit s časem, který jsem pročadil a proseděl v hospodě! To jsou kopy minut, žádné  "tak si dám cígo, dvě, tři"...
Ale stát jen jak solný sloup, na sucho, dlouhé minuty, meditovat a pozorovat listy ve větru, na to jsem velký neurotik.
Včera jsem se, coby zátěžový, ostrý test, stavil na místní zahrádce. Plzínka, paňáci, kouřová.. Aj. Celkem bezbolestně jsem dal půllitru točené limči a obstál. Pít to ale furt, rychle bych asi chřadnul, budu musit zkusit nealko pivo, to je prý menší zlo.
A dnes? Hrome - při čekání latté na benzínce? S knihou! Dobré, ale pětačtyřicet kaček za hrnek kafe s pěnou? To mě poser, zlatej Bráník.. :)

Detox s02e02

Čtvrtý den bez cigára a piva je  z dlouhočasové perspektivy taková nicotnost, že je holý nerozum nedržet jazyk za zuby. A proto musím zažvanit, žé.
Reklamy na pivo v rádiu mají najednou kolonku nechtěných pořadů! Kdo to má poslouchat, sakra, "Ferdinand - skutečné pivo"? A co, jako? A proč jsou v naší dědině hospody všade tam, kudyma chodím? U autobusu, u obchodu.. Zatraceně.
Ale teď vážně, bez nucené ironie. S kouřením je to pohodě, to vím už od minula, pár dní ani nepocítíte, žádná muka neprožíváte, kuřáci vás nijak nenervují, do tuhého jde až mnohem později.
Knajpa, na tu ale myslím skoro celý den. Jak sedím - jednou - a objednávám si nealko! Brrrr... Samozřejmě, že budoucnost vidím coby odhodlaný mužik s pevnou vůlí a návrat k občasným pár škpkům, ale teď, z pozice odvykajícího příležitostného alkoholika, musím tu vizi vytěsnit.
Víte, nikdy mi nešly uplatňovat ty nasvalené psychovykoumané poučky, jak na to. Zkoušíš přestat? Pche, už v tom je slyšet to poraženectví a ne skutečný cíl! Prostě si řekni "nekouřím", a basta!
Pro mě jde o pokrytectví, chápu to - jako podpůrné lešení odhodlání - ale - kurňa - si (obrazně) hryžu nehty (výhledově), né, abych si nezapálil a budu hlásat "jsem nekuřák"?
Jako správný moula uznale pokývám na rady a zkušenosti bratra o nikotinových náplastech, bez nichž to prý nejde, a... Nekoupím si, je, samozřejmě. Pche, kampak na chlapáka. (Co na tom, že minule jsem vydržel čtrnáct dní, že.)
Jen nevím, proč jsem si do rachoty udělal dvakrát větší svačinu a proč mám chuť na sladké :) Průměrně se prý při odvyknutí přibere šest kilo. No, ale já musím odečíst ten cukr z piva, takže ještě zhubnu, néé? .)

Už je to tu zas! s02e01

Minulý pokus seknout s učebnicovou závislostí na nikotinu shořel po dvou týdnech, kdy jsem po pár pivech svému chřadnoucímu mozku mazácky domluvil přednáškou "jedno, dvě retka jsou projevem chlapské svobodné vůle".
Za měsíc jsem už vesele pálil krabičku denně a na spotřebě přidával, ruku v ruce s bobtnající neschopností odejít včas z hospody. Ač jsem to sám před sebou bagatelizoval, nevšimnul by si problému jen nahluchlý osel.
Až se ucho utrhlo - zde je opatrně sebevědomý pokus vrátit život pod vlastní kontrolu. Na oko odhodlaně jsem vkráčel na cestu úplného detoxu a bude to bolet, o tom není pochyb. Tak na mě bez okolků sypte rady, kritiku, blahořečení, podoteky, sarkastickè ťafky, cokoliv, co mě udrží ve střehu a buďte mým skupinovým, virtuálním patronem! Díky.