Devátý den.
Lidi, vy si asi myslíte, že jak nějaký Viewegh sepisuju "báječný léta pod psa" nebo co, jak se drbu nudou? Ale todlec je vážná věc, mezuláni!
Jsem mučen vlastním tělem a mozkem! Jsem vězeň v detoxikačním Guantanamu! Ze všech sil se mě snaží přinutit, abych je nakrmil, když jsem je krůček po krůčku tak systematicky uvykal!
Ne, že bych lezl někde po stěně a škrábal omítku nebo šplhal přes pletivo na Nuseláku, ale květinovou psychiku nemám. Cítil se lépe ba skvěle? Naopak! Mozek - silně podvyživený alkoholem a nikotinem, nelení pěkně mi to osolit! Je mi hůř, abych si musel říkat "kurva, když jsem čadil a chlastal, cejtil jsem se víc ve "formě"! Bolí mě třísla nebo co to je, hemeroid mám, a že bych vyběhl schody jak jura, zpíval si jak ptáček a kochal se krystalicky čistým vědomím - do takové euforie je asi pár měsíců daleko... Abych se toho vůbec dožil!
A - jsem víc a víc vzteklý, samozřejmě. Vsugerovávám si kontrolu, ale štěkám na děcka urputněji a vystartuju kvůli každé blbosti. Ještě budou zbožně vzpomínat, jak to bylo fajn, když byl klid a tatínek se vracel "pozitivní" z putyky :)
Mimochodem - z vědečtějšího soudku - tady se píše, že mé postupné zvyšování dávek (během dvou let jsem se z nějakých tří, čtyř, dostal celkem nenápadně na šest, sedm i víc (snažíte si to nepřipouštět a blokujete schopnost sečíst jedna a jedna, navíc - většinou to nepiju na jednom místě, dvě tu, tři tam a tři onde, ve finále je opice stejná, jen máte pocit, že to není alkoholismus, ale pivní turistika) není nic překvapivého - alkohol zvyšuje hladinu dopaminu v mozku, způsobuje euforii, ale jako s každou drogou vzniká rezistence a k dosažení stejné míry euforie potřebujete víc a víc alkoholu a co je nejhorší, nikotin zvyšuje tlumící efekt a nutí navyšovat konzumaci alkoholu. Tyhle dvě mrchy jdou pěkně ruku v ruce. Ne nadarmo má kuřák pocit, že kdyby jen pil a nevyhulil do toho krabičku, asi by mu bylo druhý den o dost lépe. Hawgh. Halelujá. Jedeme dál, děcka!

Žádné komentáře:
Okomentovat