Reklamy na pivo v rádiu mají najednou kolonku nechtěných pořadů! Kdo to má poslouchat, sakra, "Ferdinand - skutečné pivo"? A co, jako? A proč jsou v naší dědině hospody všade tam, kudyma chodím? U autobusu, u obchodu.. Zatraceně.
Ale teď vážně, bez nucené ironie. S kouřením je to pohodě, to vím už od minula, pár dní ani nepocítíte, žádná muka neprožíváte, kuřáci vás nijak nenervují, do tuhého jde až mnohem později.
Knajpa, na tu ale myslím skoro celý den. Jak sedím - jednou - a objednávám si nealko! Brrrr... Samozřejmě, že budoucnost vidím coby odhodlaný mužik s pevnou vůlí a návrat k občasným pár škpkům, ale teď, z pozice odvykajícího příležitostného alkoholika, musím tu vizi vytěsnit.
Víte, nikdy mi nešly uplatňovat ty nasvalené psychovykoumané poučky, jak na to. Zkoušíš přestat? Pche, už v tom je slyšet to poraženectví a ne skutečný cíl! Prostě si řekni "nekouřím", a basta!
Pro mě jde o pokrytectví, chápu to - jako podpůrné lešení odhodlání - ale - kurňa - si (obrazně) hryžu nehty (výhledově), né, abych si nezapálil a budu hlásat "jsem nekuřák"?
Jako správný moula uznale pokývám na rady a zkušenosti bratra o nikotinových náplastech, bez nichž to prý nejde, a... Nekoupím si, je, samozřejmě. Pche, kampak na chlapáka. (Co na tom, že minule jsem vydržel čtrnáct dní, že.)
Jen nevím, proč jsem si do rachoty udělal dvakrát větší svačinu a proč mám chuť na sladké :) Průměrně se prý při odvyknutí přibere šest kilo. No, ale já musím odečíst ten cukr z piva, takže ještě zhubnu, néé? .)
Žádné komentáře:
Okomentovat