Rád bych nabídl košatou historku, kterak jsem se dva měsíce nedostal k internetu, měl na starost důležitější věci a neměl potřebu se chvástat. Protože jsem si natolik zvykl nekouřit, že už není proč se prsit a plácat po ramenou.
Nenabídnu, páč kouřím.
Kdyby pár u piva, u opice, ale ne. Už několik dní blafu jak tovární komín, stejně jako před 8. únorem,kdy nazrály okolnosti přestat. Navzdory zdravotním potížím, které mi tohle svinstvo zjevně způsobuje...
Průběh, drazí pozůstalí, byl nudně předvídatelný. Jen mě to pár týdnů nedocvakávalo, opojenému rychlým úspěchem. Vysmál jsem se štamgastům, srážejícím můj úspěch v třetím týdnu abstinence.
Týden na to, jak mávnutím kouzelného proutku, měním kolosální vítězství za usmolenou plichtu a podlehám u půllitru, co už taky, safra, jednou se to nepotento, že, jo.
O další měsíc později jsem při konzumaci na polovině někdejších neskromných dávek..
Pak už stačilo jen pár dalších týdnů k naprosté ztrátě soudnosti - a - nerozumnému návratu k závisláctví. Co na tom, že mimo pivnici či zahrádku rodičů téměř nekouřím. V zmíněných lokalitách si to už čtrnáct dní bohatýrsky vynahrazuji...
Bim, bam, ding, dong. Tuhle medaily si na krk nedám. Uáááá....
Žádné komentáře:
Okomentovat