Hladová střízlivost

Jak je nechvalně známo, již osm měsíců unavuji okolí tu nápadnými, tu méně nápadnými zmínkami o totální abstinenci. Kouření i chlast, sakumprdum. Což každý soudný občan musí shledávati přinejmenším výstředním, pokud použije jen nevulgární výrazy.
Hlavním důvodem byl velmi neblahý vliv kocoviny na můj sklon k depresím, důvodná obava ze ztráty kontroly nad frekvencí návštev hospody (pětkrát, šestkrát týdně, namísto původních pátků = solidní rozjezd alkoholismu) a velmi nepřátelské reakce mých šlach a cév na krabičku cigár denně.
Permanentní střízlivost sebou ovšem vyjma nudy nese pro dumavého a plachého jedince i mnohé praktičtější nástrahy.
S oblibou jsem připitý po pěti, šesti, sedmi pivech cestou domů spontánně nakupoval ingredience na kuchtění. Pustil jsem si hudbu, rozpálil plotnu a dal průchod fantazii z toho, co dům a nákup dal. Cibule, česnek, maso, smaženíčko, smažení. Krásně to vonělo a bylo to fajn. A někdy i k jídlu. Chuť vůni obvykle ani zdaleka nedostihla, často jsem slušně načatou šmakuládu doprasil nevhodným kořením a skončila v koši, ale tu a tam to nebylo marné. A o to ani nešlo, o výsledek, bavil mě ten proces. Samozřejmě s lahváčem.
S rostoucím množstvím piv se výsledky horšily...
Za střízliva nevařím. Nemám ten zápal a to puzení a chuť. Zaleju si musli mlíkem a chutná mi to. No, hrůza, že?
A druhé omezení: eshopy. Když jsem usoudil, že je čas na nový telefon pro mě či rodinu, objednával jsem zásadně po příchodu z hospody, ovlivněn, a odbržděn od přehnané zodpovědnosti a skromnosti. Za střízliva si totiž vždy najdu x důvodů proti a neobjednám nic! Což je pro váhavou Váhu průšvih.
Jsem teď tak rozumný a rozvážný, že bych každého unudil k smrti.
Tak asi tak, no, děcka. :)