(Ne)Dovolená

Rád sonduji nad obyčeji toho či onoho jednotlivce. Především sebe, samozřejmě, páč mám k sobě nejblíž, že. Nemálo, ne-li většina, vzorců našeho chování je obtisklá od rodičů, ať se to jednomu líbí nebo ne. Každoročně slýchávám o prázdninách otázky ohledně dovolené. Už jsi byl, kam pojedeš a tak dále. Nebyl a nepojedu. Nechápejte mě špatně, nijak nepopírám moudra odpočinkologů, kterak organismus potřebuje pro reset vypnout a vypadnout. Ale klasické, rodinné stěhování k moři a na hory, případně ještě dál za exotikou, to není nic, co bych podnikal a vyhledával. Jezdili jsme na chalupu, k babičce, byli jsme na Slovensku. Moře? Asi fajn, když mu všichni tak blahořečí, já byl všehovšudy ve třinácti se školou u Baltu v NDR a v sedmadvaceti, shodou náhod, mě postihlo pár temp v Pacifiku v San Diegu. Nejsem mořský typ. Klidně si se stejným pocitem relaxu skočím do místního rybníka či řeky. Týdenní Makarskou mi nahradí víkendový výšlap s pár kámoši nebo prochajda s dcerami. Dnes asi sednu na kolo, objedu okolní vesnice a v jedné z nich si dám pivo. Moře tam nemají, jen Sázavu, ale je tam pohoda. A co vy, táhnou vás dálavy a vodní plochy nezměrné nebo si vystačíte s chatou a rybníkem?