Kocovina

Tak vám řeknu, děcka, je to pěkná otrava, ten nikotinový detox po dvaceti letech menší a poté větší závislosti. Absťák mnou nezmítá, nesedím-li nad žejdlíkem v knajpě - v této disciplíně jsem výrazně překvapil sám sebe. Pokud ovšem v místní i jiné občerstvovně zaháním Radegastem všednodenní chmury či podpírám radostě, čím dál bezodkladněji prohrávám s chutí na svou přídavnou drogu.
Přiznávám a kaji se - již jsem téměř zcela rezignoval na představu nekouřit i u chlastu.
Důsledkem je velmi nemilé rozčarování a ponaučení o nemoudrosti polovičatých řešení!
Ještě před čtvrt rokem jsem při každé, povětšinou páteční návštěvě nejpůvodnější sociální sítě - hospody, vyblafal krabku za tři hoďky jen to fiklo, vypil šest piv, dva panáky a ráno? Mi nebylo lautr nic, ni bolehlav, ni chutě vyprázdnit žaludek, nic. Chlapácky jsem se nezřídka chlubil, kterak nevím, co je kocovina. Halt, důsledný trénink.
Teď, po třech měsících nekouření (za střízliva, sluší se podotknout), dám šest piv a pět cigaret a druhý den mi je taaak zle! Hlava třeští, žaludek na vodě, pálí žáha. To jsou stavy, kterým jsem už odvykl a rád bych je oželel i nadále...
Musím buď přestat i chlastat, čímž by se ze mě stal už arcinudný patron a není to zrovna vize, která by mě uspokojovala, anebo začít hulit pořádně, což už nechci ani náhodou.
Hmmmmmmm.....?