Dělej, jak myslíš

Do nadpisu položené doporučení v poslední době slýchávám poměrně často a tím víc si uvědomuji, jak obtížné je, alespoň pro leckoho (tím myslím leckoho sebe), se něčím tak prostým a logickým řídit.
Je to stejné jako s mnohou jinou, těžko zpochybnitelnou moudrostí a hlavně samozřejmostí jako mluvit pravdu, dělat vše dle nejlepšího přesvědčení, být rovný, upřímný k sobě i světu, nepřehánět, nebýt negativní, věřit si, jít za svým snem a tak bláblá.
Všechna ta krásně formulovaná motivovadla odborníků na rozvoj vašeho ušlechtilého a nejlepšího já.
Jenže... Snadno se to řekne. Budeš-li chtít, dokážeš to a tak dále...
Komu není rady, tomu není pomoci.
Kdo by si občas nepřipadl jako oběť tohoto definitiva, že? Navzdory jisté inteligenci, kterou u sebe tušíte a která by měla postačovat k nepochybnému jednání, chování a tak dále, děláte jednu kravinu za druhou i když už při jejím dělání jasně víte, že to kravina je a vesele v tom pokračujete, abyste si pak v duchu nafackovávali, jak jste nepoučitelní a ne a ne a ne?
Sumu sumárum - dělat, jak myslíš, jaksi v širším slova objemu - alespoň pro mou zmatenou existenci, není vůbec tak prosté, jak by se mohlo jevit. Častěji mám pocit, že dělávám přesný opak, než bych dělal, pokud bych nedělal..... opak, no :o)))
Tak řekněte, není to na facáka... :o)

Ažpotomismus

Zdalipak je mezi vámi, drazí spolupozemšťané, někdo další vyjma mé maličkosti, trpící v nadpisu zmíněným defektem? Projevuje se celkem nevinně, v důsledky ale může tu a tam způsobit menší i větší problém. A nemusíte být zrovna od přírody kverulantský nicnedělač, odkladač či bojkotovač čehokoliv vynuceného. Ostatní životní funkce mohou, nikoliv nezbytně, plně fungovat a hrdě vás řadit mezi víceméně provozuschopné občany a jedince.
Jde jen o takovou, zatrachtilou zlomyslnost, která se u mě vyvinula v obtěžující úchylku. Jakmile mám vyřídit nějaký ten ne zrovna příjemný telefonát, a nemusí být rovnou nepříjemný nebo neblahé důsledky nesoucí, ale je to vykrofání čísílka tu katastrálního úřadu, tu instituce, banky, byťáku, ale i osoby, ku které mám nějaký ten vroubek, restík a kdo ví co.
Zavolám tam v pondělí, jasně, teď je pátek, pak víkend, to si nebudu kazit náladu (jsou to v jádru irelevantní oříkávánky, páč jedno až pětiminutový telefonát jistě není kažením idylky). V pondělí vše ostřelhbitě a bez okolků vyřídím ráno z rachoty, kvůli té nezaplacené poslední částce pojištění do banky, odvolání něčeho domluveného z kdovíjakého důvodu komukoliv, prodloužení končící smlouvy s operátorem (tady dokonce nejde o nic nepříjemného ani náznakem, naopak, když nezavolám, natankují mi vyšší tarif - přesto váhám a odkládám), prostě ty ne úplně vysmáté záležitosti, které musíte, ale moc nechcete...
Jenže.... V pondělí ráno to spěšně odložím na odpoledne a odpoledne na úterý. Kolikrát jsem schopný to protahovat až na týden, dva. Velmi nepěkné postižení...
A nemusí jít jen o telefonovát, ale i skáknutí na poštu (tam tak nerad, naštěstí za poslední rok jsem tam byl nucen asi třikrát), do centra pro něco a tak dále...
Hmno... Cvakaje tyto řádky, skoro bych měl dojem, že jsem sotvafunkční labil... A to si tak usilovně namlouvám, že tak to vůůůůbec nemůže být :o))) Budu s tím muset něco dělat. Ale až po víkendu, teď si nebudu kazit sobotu...

Kocovina

Tak vám řeknu, děcka, je to pěkná otrava, ten nikotinový detox po dvaceti letech menší a poté větší závislosti. Absťák mnou nezmítá, nesedím-li nad žejdlíkem v knajpě - v této disciplíně jsem výrazně překvapil sám sebe. Pokud ovšem v místní i jiné občerstvovně zaháním Radegastem všednodenní chmury či podpírám radostě, čím dál bezodkladněji prohrávám s chutí na svou přídavnou drogu.
Přiznávám a kaji se - již jsem téměř zcela rezignoval na představu nekouřit i u chlastu.
Důsledkem je velmi nemilé rozčarování a ponaučení o nemoudrosti polovičatých řešení!
Ještě před čtvrt rokem jsem při každé, povětšinou páteční návštěvě nejpůvodnější sociální sítě - hospody, vyblafal krabku za tři hoďky jen to fiklo, vypil šest piv, dva panáky a ráno? Mi nebylo lautr nic, ni bolehlav, ni chutě vyprázdnit žaludek, nic. Chlapácky jsem se nezřídka chlubil, kterak nevím, co je kocovina. Halt, důsledný trénink.
Teď, po třech měsících nekouření (za střízliva, sluší se podotknout), dám šest piv a pět cigaret a druhý den mi je taaak zle! Hlava třeští, žaludek na vodě, pálí žáha. To jsou stavy, kterým jsem už odvykl a rád bych je oželel i nadále...
Musím buď přestat i chlastat, čímž by se ze mě stal už arcinudný patron a není to zrovna vize, která by mě uspokojovala, anebo začít hulit pořádně, což už nechci ani náhodou.
Hmmmmmmm.....?