Jak být horším člověkem

Naučil jsem se za skorem čtyři desetiletí všelicos nepěkného, čehož bych se v andělském dětství nenadál, lecos dokonce cíleně, snažíc se nebýt až tak ctnostný: dokáži lhát (ač v tom nejsem nijak zvlášť přesvědčivý, do první ligy mám daleko, ale okresní přebor bych snad už uhrál) i krást (ač sám sobě to ospravedlnit mi zatím moc nejde, nezabírají na mě ty obecně fungující pseudochlácholky ("kradou všichni, tak proč ne já" či "dělám to pro rodinu") ani za mák, ale i tak provinilost rychle vyčpí, zvyknout se dá na všechno), na sobeckosti usilovně pracuji, ale výsledky nejsou valné (to je samý kurz pozitivního myšlení, ale žádná brožura, jak být sobecká svině), slušně jsem pochlapil v hysterii, choleričnosti a afektivnosti (na tomhle záhonku nebylo třeba nijak zvlášť zahradničit, základ byl, stačilo léta rostlinky poctivě přihnojovat a nechat růst)... Rád si zapomlouvám, ale nazývám to, sobecky, "konstatovat fakta" :o/ Tomu říkám personální růst...