14.3.2012 v tisku

Dnešní ranní tisk mě napumpoval mnohou informací z oblasti těch skutečně nezbytných a poučných. Zde předkládám jejich stručný výtah k posouzení:
1. Češi zhlédli (na molu) diamantovou podprsenku za 60milionů Kč.
2. Ženy jsou vzdělanější, bohatší a méně rodí.
3. Časté steaky zvyšují pravděpodobnost úmrtí na vleklou chorobu (asi rýmu) o 12%.
4. Nejvíce vína (2.8miliardy litrů) loni vykalili Američané a porazili Frantíky (ti ale vedou dále na osobu a rok - 54litrů)
5. Vychází bestseller Čtyřhodinové tělo, v němž autor poradí, jak nabrat za měsíc 34kg svalové hmoty, být trvale svěží při dvouhodinovém spánku denně a přivodit snadno a rychle ženě 15ti minutový orgasmum (tomu říkám záběr)
6. Václav Klaus pokřtil knihu Rok devátý a se čtyřiceti tituly se zařadil mezi nejplodnější autory všech dob, vedle Dumase (otce a syna dohromady) a Járy Cimrmana
7. Střevní chřipka vyřadila Kvitovou (a mnohé další) z turnaje v Indian Wells
8. Něco z inzerce: "vdaná nevěrnice (36), manžel má prachy, ale neumí mi to udělat, vyjdeš mi vstříc?" (Jasně! Hned jak dočtu titul z bodu 5 :o)

Kognitivní

Tuhle jsem se začetl do fejetonku, psaného vědcem. Ačkoliv sám mám zálibu v ne plně využívaných slovech v netypických kontextech, případně slovech cizích, často použitých intuitivně, aniž bych si byl jist, znamena-jí li přesně to, co bych rád, tady jsem se ztrácel. V úzké uličce odbornosti, do níž se mé statné jazykové tělo, špekatící všedností a rutinou, nevejde. Kognitivní struktury, distinkce, etologický kontext... Nespím se slovníkem cizích slov, to málo, co používám, vítr let a náhod zašmodrchal do rákosu běžnosti...
A proto, čtu-li o kognitivních strukturách, zlobím se na sebe, jaký jsem blbec a zlobím se o to víc na autora, který mohl, kurva, vyvinout malinko větší snahu, abych si nepřipadal až tak velký, pasivní blbec...
P.S. Jasně, že jsem si to našel: "poznávací,  sdělný" a etologie "nauka o chování živočichů a člověka"... Ale to je fuk, za tři minuty to beztak nebudu zase vedět :o)

Havel

Nevím, co furt ti historici a slávotepci ve vládě a všechna ta zvířata, co táhnu tu naší bryčku, blbnou, že každou chvíli něco dokopaj. Jako s tim letištěm. Havlovo! Dyť u nás v knajpě U nosorožce maj chlapi jasno ve všem a nikdy nešlápnou vedle nebo do lejna. Teda, nejsou, většinou, nijak študovaní, to možná Zdeněk, ten tuhle vykřikoval něco o letech na kolejích, ale měl už pátou zelenou a pár piv, možná mluvit o dráze. Maj jen školu života, ale jak řiká Fanda, ta je nad každou fakultu. Za dvě, tři hoďky stačí vyfilozovat všechno od rybaření, přes fotbal a prasečinky až do Bruselu.
Už jsem se poučil, že jak se mluví o Vaškovi Havlovi, musim držet klapajznu. Mirda totiž moc dobře ví, že ten může za všecky všivárny, páč nás všecky zaprodal Amíkům. Hovno disident a dramatik - buržoun to byl, a možná i nácek (to už si ale zapaloval cigaretu od filtru, tak tuhle informaci bych bral asi s rezervou). I Jirka se měl líp za komančů. Je mu teda jen 29, ale jezdil prej každej rok do Jugošky a ananas a banány měli doma denně. Se vsaď! Teď jezdí do prdele a doma má točeňák a pivo. Asi všichni se shodují, že jak se do naší dědiny vřítili Asiati, jde to od deseti k pěti. Sice maj večerku otevřenou do dlouho osm dní v týdnu a jeden stihne ještě jednu kuželku cestou z hospody dom, ale je to žlutej mor a může za to taky von.
Nebo s těma milostěma. Ještě teď nám po vsi pobíhá samej lupič a hrdlořez, jeden aby se bál po půlnoci nalitej přesouvat do jiné putyky a neriskoval zranění. (Tudle jsem měl zrovna rozervaná kolena a trny v dlaních ještě ráno, je fakt, že jsem šel zkratkou po skalách a Měsíc byl hodně za mrakama, ale kdo ví, jak to bylo, chuligáni.)
Ostatně, fabrika taky krachla kvůli Havlovi. Prej dramatik...
Jak řikám, já jen poslouchám, páč v tomhle plénu se neprosadim, jednou se mi to skoro povedlo a skoro jsem dostal přes držku, spravily to až dvě rundy fernetů. Jen jsem zašeptal, že Havla si venku vážej, řikal kámoš, co byl ve Státech...
Jo, kluky nenapálim. Nakonec jsme šli dom pospolu a ještě jsme stihli lahváče ve večerce u Čonků...

Jak být horším člověkem

Naučil jsem se za skorem čtyři desetiletí všelicos nepěkného, čehož bych se v andělském dětství nenadál, lecos dokonce cíleně, snažíc se nebýt až tak ctnostný: dokáži lhát (ač v tom nejsem nijak zvlášť přesvědčivý, do první ligy mám daleko, ale okresní přebor bych snad už uhrál) i krást (ač sám sobě to ospravedlnit mi zatím moc nejde, nezabírají na mě ty obecně fungující pseudochlácholky ("kradou všichni, tak proč ne já" či "dělám to pro rodinu") ani za mák, ale i tak provinilost rychle vyčpí, zvyknout se dá na všechno), na sobeckosti usilovně pracuji, ale výsledky nejsou valné (to je samý kurz pozitivního myšlení, ale žádná brožura, jak být sobecká svině), slušně jsem pochlapil v hysterii, choleričnosti a afektivnosti (na tomhle záhonku nebylo třeba nijak zvlášť zahradničit, základ byl, stačilo léta rostlinky poctivě přihnojovat a nechat růst)... Rád si zapomlouvám, ale nazývám to, sobecky, "konstatovat fakta" :o/ Tomu říkám personální růst...