Tu a tam mám pocit, když sleduji vlastní tvář v zrcadle při holení, že právě malé až malinké věci jsou tou základní stavební hmotou života nebo spíš žití a dobrého pocitu z něj...
Ne ani tak velkolepá, ušlechtilá motta, kterak být čestným, rovným, dobrým, a všechny ty pozitivní přívlastky, člověkem. Nesedám večer na gauč s pocitem zadostiučinění z pomoci stařence na přechodu či dobře odvedené práce v zaměstnání... (Taky, ale o to teď nejde, safra.)
Chvilkové procesy a dojmy, sekundy běžné rutiny, kdy mozek beztarostně trčí v konání úkonu jakým je třeba to holení brady, ranní káva, med do čaje, svačiny dětem do školy, cigáro na zastávce v ranním mrholení (aj, zase kýč), kus řeči s neznámým, bodrým chlápkem v montérkách před domem...
Při nich je mi dobře, nohama stojím na zemi, vím, že jsem a nelituji..
Upomíná mě to na citát z Ghost Dog - Cesta samuraje:
"Záležitosti velkého významu by měly být brány na lehkou váhu."
"Záležitosti malého významu by měly být brány smrtelně vážně."
Aneb, abych parafrázoval známého známou: Dokud si ráno čistím zuby - je to v pohodě. :o)
Tak...
Ne ani tak velkolepá, ušlechtilá motta, kterak být čestným, rovným, dobrým, a všechny ty pozitivní přívlastky, člověkem. Nesedám večer na gauč s pocitem zadostiučinění z pomoci stařence na přechodu či dobře odvedené práce v zaměstnání... (Taky, ale o to teď nejde, safra.)
Chvilkové procesy a dojmy, sekundy běžné rutiny, kdy mozek beztarostně trčí v konání úkonu jakým je třeba to holení brady, ranní káva, med do čaje, svačiny dětem do školy, cigáro na zastávce v ranním mrholení (aj, zase kýč), kus řeči s neznámým, bodrým chlápkem v montérkách před domem...
Při nich je mi dobře, nohama stojím na zemi, vím, že jsem a nelituji..
Upomíná mě to na citát z Ghost Dog - Cesta samuraje:
"Záležitosti velkého významu by měly být brány na lehkou váhu."
"Záležitosti malého významu by měly být brány smrtelně vážně."
Aneb, abych parafrázoval známého známou: Dokud si ráno čistím zuby - je to v pohodě. :o)
Tak...
