Že by?
Se ze mě stával po čtvrté dekády na planetě nudný, zaprděný patron? Hmno.
Přestal jsem kouřit (8. února) krabičku denně. Je příjemné nešacovat každý den kapsy, zda mám osm pětek, nehledat plíce po předchozím večeru u sklenky a nesmrdět jak popelník (a ještě zhubnout, paradoxně, pět kilo!), Aby ale těch ramen nebylo přespříliš, do finále extraligy napravených kuřáků jsem nepostoupil, ač start byl ambiciózní. Už po čtrnácti dnech jsem si opatrně zapálil u třetího piva v naději, že zvládnu dát si maximálně dvě a dostojím tak opatrnému předsevzetí "občas si dát pár u piva". Jasně, moudré ani za mák, ale, no... Tak, no, droga, halt...
Za další týden jsem si u piva dal místo dvou čtyři a za další týden šest. Mezi tím od začátku "mise" ani jednu za střízliva, oproti předchozí krabičce denně. Žádný absťák během dne nepřemáhám a nemám, ale jak sednu k pivu, už mám chuť a bojím se, bojím, že to časem neustojím a brání mi to tak plesat nad tím částečným a nikoliv nevýrazným úspěchem.... (Neříkám hop.)
No, tento víkend jsem dokonce nešel ani na pivo, což se mi nestalo snad roky. A, světe div se, nelitoval jsem, nepotlačoval slinu a bylo mi dobře. Dal jsem si doma pár kafí a stačilo. Ano, nemalou roli v tom sehrálo víkendové slaměné vdovství a hlídání dětí a, v míře maximální, nepěkné trauma z minulovíkendového ožrání. Eh. Deníčku alkoholika, kolik toho musíš unést... :o)
P.S. Sex mě stále baví, ale už to taky není žádná hitparáda :o)
